David Gahan

2. června 2006 v 7:33 | Martin Fletcher |  diskografie - lp
Paper Monsters (2003)
Dirty Sticky Floors
Hold On
A Little Piece
Bottle Living
Black And Blue Again
Stay
I Need You
Bitter Apple
Hidden Houses
Goodbye
Hourglass (2007)
Saw Something
Kingdom
Deeper And Deeper
21 Days
Miracles
Use You
Insoluble
Endless
A Little Lie
Down

David Gahan - SINGLY :
Dirty Sticky Floors (2003)
Dirty Sticky Floors - Radio Mix
Stand Up
Maybe
Bottle Living (2003)
Bottle Living (Album Version)
Hold On Radio Mix (Extended Version)
Bottle Living (Tomcraft Voca)l
I Need You (2003)
I Need You - Radio Mix
Closer
Breathe
Kingdom (2007)
Kingdom
Tomorrow
Saw something/Deeper and deeper (2007)
Saw something - single version
Deeper and deeper - shrubbn!!!version
Love will leave - das shadow´s rewerk
Deeper and deeper - juan mclean club mixc

Dave Gahan - Paper Monsters
Celkový čas: 48:20
Skladby: Dirty Sticky Floors, Hold On, A Little Piece, Bottle Living, Black & Blue Again, Stay, I Need You, Bitter Apple, Hidden Houses, Goodbye
Po více než dvaceti letech u Depeche Mode vydává zpěvák Dave Gahan první sólový počin s názvem "Paper Monsters". Jak daleko se na své desce vzdálil od své domovské kapely, si můžete přečíst v naší recenzi. Ovšem co bude dále s Depeche Mode, to vám prozradit neumíme...
V ozvěnách mediálních přestřelek o tom, jak u Depeche Mode chybí Alan Wilder (a Fletch jen postává na pódiu) a zda ke skládání nového materiálu pustí Martin Gore i někoho jiného, vypustil Gore do světa svou druhou kolekci coververzí a krátce potom zpěvák kapely David Gahan první sólovou (a autorskou) desku. To jenom podněcuje dohady o další budoucnosti Depeche Mode. Gahanovo album "Paper Monsters" je kvalitní, ale že by to byl jednoznačný průlom a všichni dokola nadšeně skákali ke stropu, se nedá říci. Buď jak buď, Gahan dokázal, že se dokáže postavit na vlastní nohy - jeho tvůrčí potenciál by mohl obohatit i domovskou skupinu a dodat jí možná novou jiskru.
Deska "Paper Monsters" se od tvorby Depeche Mode příliš neodlišuje, i když se to možná čekalo. Přeci jen je Gahan charakteristickým hlasem kapely již více než dvacet let a za tu dobu také jistě nasál mnoho z Martinova skladatelského rukopisu (viz "Hold On"). Osobně jsem očekával tvrdší zvuk nahrávky a právě ty nejvíce kytarové a rockové skladby na desce považuji za nejlepší - první singl "Dirty Sticky Floors" mi napoprvé evokoval tvrdé Simple Minds nebo INXS. Velmi dobrý a výrazný kousek je "Hidden House", pěkná ukázka spojení živých nástrojů a elektroniky, ostatně jako další rychlejší píseň "Bottle Living" s osvěžující foukačkou.
Moc pěknou atmosféru má píseň "Bitter Apple", směřuje až někam ke swingu, zajímavě se vlní. Gahan rád po pomalém průběhu skladby nasadí tvrdý kytarový nebo smyčci zatížený konec ("Black & Blue Again") a tyto momenty jsou určující pro odlišení podobně znějících pomalých písní nadto opatřených tematicky neradostnými texty. Ostatně nějaké veselé taškařice se od "Paper Monsters" ani nedaly čekat.
Domnívám se, že album "Paper Monsters" má jako sólový počin zpěváka Depeche Mode smysl, protože naznačilo jeho autorské možnosti, má kvalitní zvuk a přináší několik silných písní. Raději než odchod Gahana na samostatnou dráhu (i když na to má) bych přivítal novou šťávu u Depeche Mode - možná by se vzájemně Gahan s Gorem mohli vyhecovat. Avšak interní vztahy v kapele těžko prohlédneme, a tak nezbývá nic jiného, než vyčkat budoucnosti. Čas si lze krátit třeba i touto slušně odvedenou Gahanovou prací, jež by neměla fanoušky DM nijak pohoršit.

Průvodce po desce Davea Gahana "Hourglass"

Dave Gahan se krátce po vydání poslední řadovky Depeche Mode uchýlil k psaní písní pro své druhé sólové album. Začal ho natáčet už loni v Americe. Plodem jeho více než roční práce je placka "Hourglass", která vyjde 22. října. Jak nahrávka působí, vám musicserver přiblíží v průvodci po ní.
Deska, jež vznikla v New Yorku, už několik let Gahanově domovu, měla původně nabídnout jedenáct položek. Umělec se ale nakonec rozhodl na ni nezařadit píseň "Tomorrow" a raději ji přidal jako bonus na první singlovou pecku "Kingdom", jež vyšla nedávno. Ta ukazuje, že Dave Gahan (MySpace.com) přilnul ještě více k elektronice. Na vzniku alba se nepodílelo mnoho lidí, "Hourglass" Gahan natočil především s bubeníkem Christianem Eignerem a kytaristou Andrewem Phillpottem z koncertní doprovodné kapely Depeche Mode, další tři lidé se podíleli na finální mixáži. Skladba "Kingdom" je hit, o tom není pochyb, ale má podobný potenciál i zbytek alba? Díky promoverzi z vydavatelství si s námi můžete projít písně pěkně jednu po druhé.
1. Saw Something (5:16)
Skvostný otvírák. V písni je použito mnoho elektroniky, každý tón je dotažen do naprostého perfekcionismu, pro mě osobně jde o nejlepší skladbu desky. Vyvolává pocit neklidu, který však láká k opakovanému poslechu. Možná proto je píseň nejžhavějším kandidátem na singl číslo dvě.
2. Kingdom (4:33)
Hit jako sviňa. Rázný rytmus, chytlavý text, výborná kombinace elektroniky a kytar. Mašinky ve studiu udělaly své, a tak zpěv Gahana zní úplně jinak než na všech dosavadních písních. Díky jednoduchému textu už "Království" z hlavy nikdy nedostanete.
3. Deeper And Deeper (4:35)
Asi nejagresivnější píseň desky. Tvrdý, až pochodový rytmus, z Gahanova zpěvu je cítit zloba, agresivita, skoro nenávist. Silná skladba, jež dává vzpomenout na "Bottle Living".
4. 21 Days (4:38)
Dost nevýrazná nahrávka. Backing vokál zní, jako by ho nazpíval Martin Gore; tento druhý hlas mi tam bohužel moc nesedí. S troškou nadsázky průměrná vata.
5. Miracles (4:39)
Nádherná, chilloutová skladba. Síla písně je postavená především na jejím nádherném textu a zpěvu Gahana, z kterého je znát naprosté souznění s obsahem veršů. Není nic lepšího, než moct interpretovat vlastní věci.
6. Use You (6:42)
Další agresivní zastávka desky. Gahan dělá dojem rozpolcené osobnosti, která prostě neví, co vlastně chce. Jeho náladovost, o níž mluví přátelé, je znát i z některých písní. Tato je jednou z nich.
7. Insoluble (4:56)
Další velmi milé překvapení. Jen elektrické zvuky a syntezátory. Gahan potvrzuje, co jsem napsal u předchozího tracku. Tohle je otočení o sto osmdesát stupňů. Za obdobné písně, jako je tato, ho lze jen milovat.
8. Endless (5:46)
Osmá stanice desky "Hourglass" připomíná depešácké "I Feel Loved". Obdobný rytmus, obdobné postupy, jen mnohem víc elektroniky. Gahan se přizpůsobil aktuálnímu trendu.
9. A Little Lie (4:56)
Pomalá, leč výtečná a silně kytarová záležitost. Stejně jako ve všech předchozích případech, i tentokrát je kladen důraz na text. Takhle úžasně si umí vylévat srdce vážně jen Gahan.
10. Down (4:34)
Finální rozlučka v pomalém rytmu. Živé bicí, decentní zásah elektronických zvuků a opět kupa bolestivých akordů. Vědět tak, co se Gahanovi opravdu honí hlavou...
Celkově "Hourglass" na pár prvních poslechů vypadá jako výtečná deska. Gahan má být na co pyšný. Kolem nahrávky je logicky velký humbuk a všichni dělali všechno možné, aby před vydáním neutekla na internet. Bohužel snahy byly marné, už na webu je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 simona simona | E-mail | 22. prosince 2006 v 20:31 | Reagovat

vy jste ty nejlepší speváci a tešim se až budete zase nekde vystupovat.  napište me

2 depechewoman depechewoman | E-mail | 19. března 2008 v 12:07 | Reagovat

O poslednim albu Davea si to napsal hezky.At zijou depesaci!Zdravim vsechny.Mejte se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama