Martin Gore

2. června 2006 v 8:41 |  diskografie - lp
Counterfeit e.p. (1989)
Compulsion
In A Manner Of Speaking
Smile In This Crowd
Gone
Never Turn Your Back On Mother Earth
Motherless Child
Counterfeit 2. (2003)
In My Time Of Dying
Stardust
I Cast A Lonesome Shadow
In My Other World
Loverman
By This River
Lost In The Stars
Oh My Love
Das Lied Vom Einsamen Mädchen
Tiny Girls
Candy Says
Martin L. Gore - SINGLY :
Stardust (2003)
Stardust - Album Version
I Cast A Lonesome Shadow - Steward Walker Vocal Mix
Life Is Strange
Loverman (2003)
Loverman - Radio Edit
Loverman - Bola Remix
Das Lied Vom Einsamen Mädchen - Turner Remix
Das Lied Vom Einsamen Mädchen - Lawrence Remix
Recenze Counterfeit E.P.
Přidat své slovo ke Goreově půlhodinové kolekci šesti písniček znamená hodit na misky vah nejen tenhle žertík s pseudodepešáckými "padělky", ale i celou Goreovu tvůrčí metodu , jazyk, do kterého se tu překládá. Protože čím jiným je tu Martin Gore než překladatelem, který se rozhodl vypůjčit si pět cizích písniček a jednu lidovku (Motherless Child nahrál třeba taky Van Morrison) a převést je do svého dorozumívacího kódu, do jazyka, který se svými spoluhráči konstituoval na LP Construction Time Again, který definitivně dozrál na Some Great Reward a kterým se od Black Celebration mluví plynně dodnes?
Proti oněm výsledkům vlastně nic nemám, ale ta metoda bude v mých očích provždy ošidná a podezřelá. Pomocník computer, který skladateli před očima natáhne osnovu taktů a jejich dob a řekne Vpisuj, kam co chceš, je svůdcem věru pekelným a záludným: komu by se chtělo věru vzdorovat čtverečkovanému papíru a ignorovat jeho síť? Kdo najde sílu kreslit do něj, jako by to byl čistý list? A Goreova hudba se pohybuje velmi, velmi zřetelně jen po linkách, spojujících uzlové body a na hony rozpoznatelná je i občasná snaha vzdorovat přijatému mustru (ve Smile In The Crowd se mezi všemi parametricky přesně ukotvenými zvuky okamžitě prozradí kolísající hvízdání).
Nelze vyčítat technopopu, že si vytvořil tvůrčí postup, který nejpřímočařeji využívá příslušné technické vymoženosti. Lze ale poukázat na to, že nejdřív tu byly vynálezy a pak - s ohledem na ně - se začalo tvořit. To zavání pouhým přizpůsobením, což jistě nezní lichotivě.
To jsem chtěl říci ke genezi věci - nikoli jako útok na muzikanty, ale na obranu sebe: neměl bych, myslím, argumenty, jak tuto věc hájit, kdyby ji přede mnou někdo napadal. Písničky samy jsou krotší a přehlednější, než když hrají Depeche Mode - Gore se je snažil vybavit původními a neočekávanými zvuky a s výjimkou Gone mi znějí netuctově a příjemně. Součet zvukových barev v jednotlivých aranžmá vyšel většinou kupodivu známě - je to autorský rukopis, anebo už vzdorují stroje s - marná sláva - omezenými možnostmi při daném využití?
Přicházíme asi o dost, když neznáme původní verze písní, vesměs přejatých ze staršího britského popu, a unikají nám tak mnohé vazby, možná i pobavení (moc bych za to nedal, že recitativ v In A Manner Of Speaking je narážkou na originál, ne-li, je to prachobyčejné sklouznutí do kýče). I to, co zbylo, je ale pro české uši dost dobré.
Recenze Counterfeit 2
Jistá teorie praví, že každá pořádná skupina či interpret má ve své diskografii i nějakou kolekci coververzí, neboť na nich se teprve pořádně projeví, jak je na tom dotyčný s invencí (předpokládá to pochopitelně schopnost rozeznat coververzi od revivalu). Pokud s touto teorií budeme souhlasit, Martin L. Gore si svou "čárku v prezenci" odbyl už v roce 1989, kdy vyšlo jeho EP předělávek "Counterfeit". Mimochodem to bylo v tom samém roce, kdy jeho mateřská skupina Depeche Mode přišla s hitem "Personal Jesus", s jehož hodně povedenou verzí v současnosti boduje pro změnu král country Johny Cash. Pokračování zmiňovaného EP, další balíček originálních verzí Goreových oblíbenců, se pak v současnosti jeví jako naprosto logický krok. Záběr zpracovávaných předloh, ke kterým Gore na svém novém cd sáhl, je docela široký - na jedné straně Bob Dylan či Velvet Underground, na druhé Brian Eno. Zajímavé však je, že převažují rockeři - podvědomě bych asi čekal třeba Kraftwerk, OMD či, co já vím, Cabaret Voltaire, a když už rock, pak spíš třeba Joy Division nebo The Cure. Naopak asi nepřekvapí, že ve výběru protagonista směřoval spíše k jemným, melancholickým a veselím nepřekypujícím předlohám. Ty také ve výsledku vyzněly nejlépe - tvrdá, německy zpívaná "Das Lied Vom Einsamen Mädchen" z repertoáru exmodelky a chráněnkyně Andyho Warhola Nico, patří k největším skvostům desky. Naopak poetika a přístup k materiálu jsou u Iggy Popa natolik odlišné od Goreovy, že není divu, když toto spojení nefunguje a z výsledku ční spíš Bowie-autor, než Iggy-interpret. Průsečíkem pak vychází, že zklamat nemohou ti mezi, například Nick Cave. Elektronika měla vždy v tvorbě mateřských Depeche Mode silnou roli a i tahle deska ukazuje, odkud vítr vane. Samplované spodky jsou totiž Goreovou silnou stránkou. Smyčky jsou to propracované, nápadité a v každém případě z nich i laik pozná, že nevznikaly bezmyšlenkovitě, jako produkt experimentování. Pokud jsou už použity tradiční nástroje - jako třeba kytara v "In My Other World" - jsou výrazně efektovány a zvukově upravovány. Autor rád pracuje s monumentálně rozmáchlým zvukem, aranžemi pro orchestr, a i to je určitě důvod k pocitu, že minimálně polovina alba by bez dalších úprav bez problémů posloužila jako nápaditý doprovod k filmu. Atmosféra tady zkrátka funguje. Celkové hodnocení se nevyhne a neobejde bez přístupu a postoje posluchače k fenoménu coververze jako takovému. Tahle deska může být mnohými brána jen jako pouhé zastavení na cestě, nepodstatný vedlejší projekt, který není ničím jiným než kuriozitou. Ale také může být chápána jako důležitý zásek v diskografii, který dokazuje, že Goreovy muzikantské schopnosti, imaginace, vkus a především nemalá invence se bez problémů obejdou i bez kolegů z mateřské kapely. A doufám, že je z výše vyřčeného jasné, že se autor těchto řádků kloní spíše k variantě druhé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama