Červen 2009

Depeche Mode - live 1981 - 2009

30. června 2009 v 14:52 | Martin Fletcher


























Videoklipy - Recoil

26. června 2009 v 8:39 | Martin Fletcher







Videoklipy - David Gahan

26. června 2009 v 8:31 | Martin Fletcher













Videoklipy - Martin L. Gore

26. června 2009 v 8:19 | Martin Fletcher



Videoklipy - Depeche Mode

24. června 2009 v 18:54 | Martin Fletcher



























































































Ubytování ve Skuhrově nad Bělou

16. června 2009 v 16:01 | Martin Fletcher |  historie DM HALO 415
Nabízíme možnost ubytování v tichém a klidném prostředí Orlických hor na konci Skuhrova nad Bělou ( cca 10 km od Deštného v Orlických Horách a cca 4 km od Auto Škoda Kvasiny). Apartmány, ve kterých je poskytováno ubytování obsahují toaletu, sprchový kout, tv + satelit, ledničku, kuchyňskou linku včetně nádobí a zařízení. Parkování u domu. Upřednostňován je dlouhodobý pronájem apartmánu (např. pro zaměstnance Auto Škoda Kvasiny a jiných podniků), dohoda na kratší dobu možná. Po dohodě možné víkendové a sezónní pobyty.

Telefonický kontakt: 608 003 158 - Fletcher


My sweetest perfection

5. června 2009 v 15:49 | Martin Fletcher

historie Depeche Mode - 2006 - 2009

2. června 2009 v 8:34 | Martin Fletcher |  historie Depeche Mode
Rok 2006 tedy znamenal návrat ve velkém stylu, a znovuprobuzení všeobecného zájmu o kapelu. I když, co si budeme povídat - tato kapela stále trpí zvláštním paradoxem : v rádiu ani v televizi ji moc neuslyšíte, média ji moc ráda nemají, ale kupodivu mají miliony prodaných desek a narvané stadiony při koncertech. Takže nic nového pod sluncem :).

2007

David Gahan ani potom nezahálel. Prakticky okamžitě po skončení Touring The Angel se sešel s Christianem Eignerem a Andrewem Phillpottem, se kterými začal pracovat na druhém sólovém albu Hourglass. Tentokrát již šlo o mnohem dospělejší a propracovanější album - již žádné dokazování druhým že na to má. Hourglass - to je sebejistý Dave Gahan, který se v rozhovorech přiznává, že konečně začíná chápat, jak bylo pro Martina frustrující když někdo jiný zpíval jeho písně. Druhá Davidova solovka je mnohem více elektroničtější, a mnohem více podobná hudbě domovské kapely - což bylo často kritiky vytýkáno. Nicméně ihned dodávali, že je rozhodně mnohem lepší než první solovka Paper Monsters. David nevyráží na žádné turné - odehraje jen několik komorních koncertů pro rádia, a začíná se opět věnovat kapele.

Andrew Fletcher pojal rok 2007 velkolepě - v období mezi červencem a prosincem odehrál celkem 26 Djských setů v jedenácti zemích světa, včetně třeba Jižní Ameriky nebo Ruska. Řada z vás se na něj jistě byla podívat 22.11. , kdy hrál v pražském Abatonu.
Co k tomu říci - o kvalitě jeho práce s deskami mluví odborníci spíše s pobavením, Andy je především velký nadšenec, než profesionální DJ. Ale bylo fajn ho u nás v Praze vidět, a poslechnout si mixy klasiků elektroniky 80.let, prokládané remixy ze starých dobrých maxáčů Depeche Mode. Co si budeme nalhávat, 90 procent jeho obecenstva jsou hlavně zvědaví fanoušci DM :).

Martin Gore si užíval volna, psal nové písně, a občas si zahrál jako DJ se svými minimal-techno sety na několika charitativních akcích v Santa Barbaře, a v Mexiku.

2008 - 2009

Citace z depechemode.com :


"Depeche Mode by chtěli poděkovat všem jejich fans za jejich trpělivost, co se týče dlouhého ticha okolo novinek v táboře kapely. Právě jsme v procesu pře-designování našich stránek, a všechno spustíme již v nejbližší době. Ve světě Depeche Mode se chystá spousta vzrušujících zpráv!
Ačkoliv nové album Depeche Mode ještě ani nebylo natočeno, přesto z novinářských rozhovorů vyzařuje, že Depeche Mode zrají jako víno. A to nejen po stránce hudební, ale i po stránce vzájemné spolupráce…Dokáží po téměř třiceti letech ještě něčím překvapit?
Depeche Mode se poučili z chyb z minula, a nepřepínají tolik délku nahrávacích sessions. Tentokrát zvolili cestu kratších sessions s bohatými přestávkami. Zatím mají za sebou tři zhruba čtyřtýdenní úseky, čtvrtý probíhá nyní v Kalifornii a další pátou část plánují v New Yorku…


DVA AUTOŘI

Martin : Nahráli zatím jsme třináct mých skladeb a dvě Davidovy…Zdůrazňuju "zatím" - možná využijeme od Davida ještě další…David přinesl myslím okolo pěti songů.

David : Nepřišel jsem s hodně skladbama jako minule, s tím že se z toho něco vybere. Tentokrát jsem si dal záležet, abych přinesl opravdu dobré skladby. Přinesl jsem čtyři, a doufám že alespon tři z nich by se mohly na albu objevit. Martin už od fáze demo snímků velice maká a dává si záležet. Také má mnohem víc materiálu než obvykle.

ZVUK ALBA

Fletch : Album produkuje opět Ben Hillier, stejně jako na Playing The Angel. Ale není to úplně stejné, obměnili jsme tým o jiné programatory, zvukové inženýry, máme odlišnou studiovou techniku a nástroje… Nové album určitě nebude stejné. Na albu je mnohem více melodií, než na PTA. Využili jsme hodně elektroniky. Jsou tam sice kytary, nezní tolik zkresleně…

Martin : Prolezl jsem E-Bay a nashromáždil spoustu starých mašinek… Bylo to vzrušující. Na albu jsme využili hodně zvuk analogových "osmdesátkových" syntezátorů a charakteristické bicí mašiny z přelomu 60./70.let. Ale oproti tomu všemu si myslím že výsledek zní hodně moderně. Moderní elektronika…

TURNÉ

Dave : Zatím je jisté že po Evropě bude následovat Severní a Jižní Amerika. Volíme koncept menšího počtu zastávek, ale za to na velkých stadionech, kde se dá udělat impozantní show s využitím dostupné techniky (projekce, světla pod).

Martin : Je to asi poprvé kdy volíme ryze stadionové turné…Co budeme hrát? No, určitě něco z nové desky. A Enjoy The Silence už se asi nezbavíme…Hodně fans si stěžuje, že nehrajeme staré věci…Je to hodně obtížné vybrat písně které by uspokojili všechny nároky.

Fletch : Evropa, Amerika…a pak se uvidí jak se vyvine situace. Možná zamíříme i do vesmíru!


Zdá se že kapela je ve velké pracovní pohodě, ovšem, samozřejmě až na onu zuřivou a nesmiřitelnou válku nad stolním fotbálkem. Nicméně podle plodnosti obou autorů je vidět, že jejich duše mají světu co říct, mají co svěřit…Není divu, zažili toho hodně. Nechme se překvapit…
Tisková zpráva :

Průkopníci elektronické muziky Depeche Mode s potěšením oznamují, že dlouho očekávané nové studiové album "Sounds Of The Universe" vyjde u Mute Records 21.4.2009.

Nová nahrávka je jejich oslnivým a nejvíce různorodým počinem za poslední desetiletí. Při nahrávání v Santa Barbaře a New Yorku se Depeche Mode vrátili k používání mnohých old-school nástrojů, analogových syntezátorů a automatů, k dosažení kouzla retro-futuritických aranží. Texty se zaobírají stále přetrvávajícími vnitřními démony a posedlostmi, a je tam zřetelně více jejich černého humoru, než na předchozích albech.

Stejně jako v roce 2005 na Playing The Angel, tak i Sounds Of The Universe obsahuje písně od Martina i Davida, který zdokonalil svůj skladatelský talent ve dvou sólových albech, a zajistil si tak pevné místo v Depeche Mode jako druhý skladatel. Na desce také došlo k opětovnému setkání kapely s producentem Benem Hillierem, který pomohl dát novému albu jeho nadčasový zvuk.

První singl "Wrong" drapne posluchače hned od zkraje ostrým výkřikem. Přes hradbu našláplých beatů, skřípavých syntezátorů a Davidův nesmlouvavě tvrdý zpěv : "Wrong!" je cítit depešáckou klasiku. Jiné písně zase obsahují Martinovo sametové pobrukování ala Scott Walker ve smyslné baladě "Jezebel", či sci-fi gospel-bluesové chorály v "In Chains" a "Hole To Feed", které se snoubí s moderní elektroniku a dusavými beaty ala Bo Diddley.

Jako jedna z nejvlivnějších kapel z post-punkové éry, s celosvětovým prodejem 100 milionů nosičů, se Depeche Mode vyšvihli do první ligy kapel, které přetrvaly z raných 80.let se svými ideály a myšlenkami, nezměněnými tvůrčími postupy i nedotčeným duchem. Depeche Mode pokračují v dobývání kritického i komerčního ohlasu po celém světě, a na posledním turné se představili živě 2.8 miliónu lidí ve více než 30 zemích.

Návštěva Zvuků z Vesmíru


Tak jsme se dočkali. Právě dnes se po 42 měsících dostává na pulty prvních obchodů nové album Depeche Mode - Sounds Of the Universe. V pražském Bontonlandu přivítali album stylově - oblečením prodavačů s motivem obalu depešácké desky. Co víc si přát?




Řada z fanoušků si nové album poslechne poprvé až po dnešním dni, ale tuším že velká většina jsme ho již několik týdnů měli ve sluchátkách. Takže je načase na hodnocení. Namísto recenze zkusím poněkud neformální popis dojmů z nového alba, tak jak na mě působilo při prvních posleších. Vydáme se totiž do Vesmíru, prozkoumat soustavu neznámé hvězdy, okolo které obíhá třináct planet. Na každé planetě je život…



Houstone, odpočítáváme!

První motory naskočily a odpočítávání začalo. Krajem se rozléhá hřmění, a burácení startovacích trysek raketového modulu nabývá na síle. Stroj stoupá do výše, stejně jako jeho hlasitost. Přetížení kosmonautů stoupá až nad únosnou mez…

…až najednou klid.

První… Loď překonala únikovou vzdálenost od země, těžký nosný modul se oddělil a raketoplán lehounce pluje už jen setrvačností. Nese se tichem všehomíra - tichem a tmou vesmíru. Z ticha se však počínají vynořovat tóny a zvukové plochy, první planeta je na obzoru. Zprvu má nezřetelné obrysy, které nabývají na síle a ostrosti. Ale nepřichází žádné překvapení. Jen jemné vlnění se nese prostorem, a mírně nabývá na síle až do konce naší návštěvy…

Druhá…a už je tu druhá planeta. Ozývá se z ní bušení tam-tamů. Je snad obydlená divochy? Kdepak, to jen v sopkách nad zelenými stromy klidně bublá láva, občas zaprská, ale žádný výbuch nehrozí. Ale pozor, ted nastal podezřelý, až hrozivý klid, téměř osudová chvíle…"we are here /we've been chosen/ we've been blessed with a place/ we need to find and then open…" Nejhezčí moment z celé naší náštěvy. A už zase letíme dál!

Třetí…před námi je zčernalá doutnající planeta, vypadá to na pořádnou katastrofu. Zdá se že jsme ve špatný čas na špatném místě…Obyvatelé vyděšeně běhají sem a tam, obydlí vybuchují, a marnost stíhá marnost. Brrr, tady je to depresivní! Ale jako lidé rádi dívají na horrory, ani já nemohu odtrhnout oči, a dívám se na hypnotizující apokalypsu - všechno je tu špatně, ale nejhorší je, že v tom nalézám zalíbení…

Čtvrtá…Uff, po takovém drasťáku zamíříme raději na nějakou poklidnější planetu. Tady ta vypadá klidně. Ozývá se z ní jemné předení a melancholický zpěv, jakýsi nářek tichého šílenství smířeného s osudem…Ale nějak mě z toho jímá ospalost…Občas mě probudí zahřmění…Nicméně tu toho moc zajímavého není.

Pátá…Na obzoru se objevuje opravdu podivná planeta. Mění tvar, rozměry, cestuje v čase, střídá se tu počasí každou vteřinou. A taky akustické podmínky, zvuky se ozývají z různých stran prostoru, tu jakoby zdálky, pak najednou přímo u ucha. Je to celé nějaké zmatené, nevím co si o tom myslet.

Šestá…Hmm, tohle je opravdu pohodový svět. Nad prosluněnými písečnými plážemi se klene duha, a na plážích je spousta tančících postaviček, vlnící se v rytmu nějakého opravdu příjemného mixu co se line z klubu na pobřeží. Vypadá to že i vlny v moři se houpají do stejného rytmu. Moc hezké! Ale až nějak příliš podezřelá pohoda, možná že má zakrýt něco hlubšího, vážnějšího….

Sedmá…Tahle planeta je celé jedno velké syntetické sci-fi město. Spousta plastu, ocele, ale postrádá černotu a šeď industrialu - tady jsou spíš naleštěné domy hýřící barvami a technickými vychytávkami. Na velkých náměstích se shromažďují obyvatelé v jednom velkém manifestu. Spojují své hlasy v jeden velký a volají, bane, zpívají - o čemže, o míru?

Osmá…A tenhle svět je přesný opak toho předchozího. Šedé depresivní továrny utápějící se v černém kouři. Rozladěné stroje chrčí a odkapává z nich špinavý olej. Procházím opuštěnými ulicemi, a padá na mě zoufalství. Ale přeci jen, občas mezi mraky zasvitne světlo hvězd, a vnese do pochmurného kraje naději. Jakoby všechna práce strojů měla přeci jen nějaký smysl a nebyla nadarmo. Zatínám pěsti v jedné velké naději, že jednou se v kouři mraků vrátí na obzor slunce…Ono se vrátí…

Devátá…sakryš, mám na plášti rakety nějakou poruchu, a zrovna mezi planetami. No nic, vezmu skafandr a jdu to opravit. Počáteční rozmrzelost přechází ale v docela zajímavý pocit. Je to oprravdu zvláštní jen tak se procházet vesmírem…

Desátá…Tahle planeta trochu připomíná onu šestou, pohodovou, ale není to až tak růžové. Prosluněné pláže vystřídalo obyčejné malé okresní město, kde se žijí obyčejné nudné životy. Atmosféra je na první pohled až podezřele poklidná, všechno je až příliš perfektní…Až z toho zamrazí.

Jedenáctá…Zde se line vyloženě hravý rytmus. A zase mám, jako vůbec z většiny doposud navštívených světů smíšený pocit - jakoby bylo všechno bylo jen tak naoko. Ale občas ve výškách zakráká vrána, zavrčí elektřina v drátech vysokého napětí, a leccos prozradí pohled do očí… Cítím, že chybí málo aby se to zvrhlo v nepříjemné poznání…...

Dvanáctá…Najednou jakobych byl pod vodou. Hladí mě jemné proudy, přitažlivost mizí, a čas jakoby se zpomalil. Ale neuspává to, je to spíš velmi příjemné. Obrysy jsou rozmlžené, a jediným pevným bodem je hlasová linka proplouvající mezi modrozelenými odlesky slunce.

Třináctá…Hmm, tohle jako bych už někdy dávno slyšel…Temné až hrozivé bublání zvuků se zaoblenými hranami, je to velmi chytlavé. Chytá se mě nadšení smíšené s nostalgií…A smutek, že tohle už je poslední planeta…