Škály nálad věkem vyzrálejších Camouflage

18. srpna 2015 v 8:16 | Musicserver |  My secret garden aneb co mě zaujalo
Je to již sice záležitost z letošního jara, ale i tak věřím, že uznáte, že stojí za zmínku.

Škály nálad věkem vyzrálejších Camouflage

Od vydání "Relocated" je to již devět let, po celou dobu se však okolo Camouflage stále něco dělo. "Greyscale" je zastihuje ve výtečné formě, kdy do sebe přesně zapadly všechny léty nastřádané zkušenosti a ve větším rozsahu kapela spoléhá čistě sama na sebe. Album je spíše v pomalém tempu, včetně nečekaných hitů.


S novými deskami nikterak nechvátají, zároveň netají, kde je uschována jejich největší tvůrčí inspirace. Camuflage pilovali "Greyscale" hned několik let, v mezičase stihli oslavit třetí kulatiny na scéně, vydat sbírku rarit nebo sběratelský box mapující vše od debutu "Voices & Images" po již zmíněnou "Relocated", včetně raných demosnímků. Heiko Maile si pak i několikrát vyzkoušel napsat filmovou muziku, naposled to bylo u německého thrilleru "Čtvrtá mocnost". "Greyscale" se tak několikrát posouvalo, avšak bylo to ku prospěchu věci. Trio totiž stihlo dozrát do svého hudebně nejkomplexnějšího stádia a hitovost jednotlivých kompozic se rodí postupně, s každým následným poslechem.

Ono nadšení, fanouškovství a zdrojové ovlivnění Depeche Mode tu vykukuje v několika podobách od taktně ukrytých náznaků po plnohodnotné oslavy odkazu na žijící legendy synthpopu. "Shine" nebo "Misery" v tomto duchu směle vykračují v zaběhlých kolejích, paradoxně to jsou i jediné takto jasně rozpoznatelné skladby a na koncertech si již stihly vydobýt své pevné pozice (záměrně každá z nich začíná jednotlivé poloviny "Greyscale"). "Leave Your Room Behind" je hypnotická odpověď na depešáckou "Precious", nepostrádá však důmyslný šmrnc a v mnoha ohledech se očekává, že právě ona se stane dalším singlem.

Do procesu nahrávání se propašovala i souhra z koncertů, dočkáte se tak většího zapojení akustických nástrojů nebo analogových syntezátorů (zejména závěrečná epopej naděje "I'll Find"). Jako by mělo být poukázáno, že i tímto si prošli - "Methods Of Silence" a "Meanwhile" vyplavou na mysl jako první. S druhou vyjmenovanou si nese i melancholicky zahalenou spojitost. "Greyscale" má svou propracovaností a návazností blízko ke sférické "Bodega Bohemia" nebo comebackové, v původní sestavě natočené "Sensor". V "Count On Me" pak hostuje zpěvák Peter Heppner (z několik let nefunkčních Wolfsheim), a jak je již zvykem, Oliver Kreyssig zde má dvě přesně vystavěná vokální sóla, tentokráte se obě nesou v pomalém tempu. "In The Cloud" však lehce bledne závistí ve stínu orchestrálně dotažené krásky "Still".


Album doplňují tři instrumentální předěly, z nichž právě titulní "Greyscale" nejvíce evokuje muzikálně houževnatou "Methods Of Silence", je její krátkometrážní reminiscencí. Lyrické rozechvění se nejpatrněji rozehrává mezi tajemnem zastřenou "Laughing" a konče u dramaticky vystavěné dvojice "If ..." (paradoxně na vinylové edici tento track chybí) a "End Of Words", jejíž naléhavou hymničnost podporuje vystavěný sbor v jejím samotném finále (obě svým způsobem tvoří paralelu k "I Once Had A Dream" z "Voices & Images", mohou být i určitým pokračováním). Zasněnost je ale protkána reáliemi, skutečnými prožitky, pocity, které se vtěsnaly do textů.

Osmá studiovka Camouflage "Greyscale" je melodramatickým ohlédnutím a zároveň novou fází jejich tvorby. V maximální míře zde vystavují na obdiv ucelenost a komplexnost atmosfér, propracovanou práci s kompozicí, plus dějová sounáležitost v nejeden moment vezme dech. "Greyscale" není jen o hitech, každého může oslovit zcela jiná část desky, přesto zde Marcus Meyn, Heiko Maile a Oliver Kreyssig poukazují, jak mezi sebou mohou harmonizovat škály nálad a životní zkušenosti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama